IÚ	Improvizovaný úkryt
SPRÚ	Stálý protiradiační ukryt
SPRÚ-Z	Stálý protiradiační ukryt zesílený
STNÚ	Stálý tlakově neodolný úkryt
STNÚ-Z	Stálý tlakově neodolný úkryt zesílený
STOÚ	Stálý tlakově odolný úkryt
STOÚ_2	Stálý tlakově odolný úkryt tř. 2
STOÚ_3	Stálý tlakově odolný úkryt tř. 3
STOÚ_4	Stálý tlakově odolný úkryt tř. 4
STOÚ_5	Stálý tlakově odolný úkryt tř. 5
STOÚ_Z	Stálý tlakově odolný úkryt zesílený

V této kapitole se podrobněji zaměřím na možnosti ukrytí obyvatelstva v improvizovaných úkrytech i na samotné improvizované úkryty (dále jen IÚ), na jejich výběr, budování, zodolňování, větrání atd.

Improvizované úkryty se vybírají s dostatečným předstihem před potenciální krizovou situací v době, kdy jsme schopni předpovědět hrozící nebezpečí. IÚ se budují v místech vyhovujících předem stanoveným kriteriím. Tato místa jsou svépomocně upravována, tak aby podpořila existující ochranné vlastnosti staveb. Využívá se především materiálu, finančních prostředků, služeb a lidských sil z místních zdrojů. To však neznamená, že je to jediná možnost jak prostředky a síly pro budování IÚ sehnat. IÚ slouží k ochraně obyvatelstva v případě vyhlášení krizových stavů. Tento typ úkrytů částečně chrání ukryté obyvatelstvo před účinky světelného a tepelného záření, pronikavé radiace, kontaminace radioaktivním prachem a do jisté míry i proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení. Využívají se tam kde není možná ochrana ve stálých úkrytech. Pomocí tzv. ochranného součinitele stavby (značí se Ko) se vyjadřují ochranné vlastnosti IÚ vůči radioaktivnímu záření.

Stálé úkryty (dále jen SÚ) jsou, díky dlouhé době zpohotovení, nevyužitelné pro jiná než vojenská ohrožení. Nevýhodou SÚ je také jejich nákladný provoz. Tento problém částečně řeší , mírové využití stálého úkrytu, který si sám o sobě vynucuje např. pravidelnou údržbu těchto prostor.

Náklady správních úřadů, obcí, právnických a fyzických osob spojené se zabezpečením údržby, revizí a provozu stálých úkrytů a náhrady za omezení vlastnického nebo užívacího práva budou minimalizovány širším komerčním využitím stálých úkrytů, prodloužením lhůt provádění revizí, zakonzervováním vybraných technologických prvků, případně provedením změn v užívání stavby. Stát nebude podporovat výstavbu nových stálých úkrytů, rekonstrukce a opravy stávajících stálých úkrytů ani trvat na zachování jejich účelu v mírové době.

Protiradiační úkryty se navrhovaly s minimální kapacitou 50 osob. Jsou to dvoučelové stavby s mírovým využitím (jako např. kulturní zařízení, obchodní prostory, sklepy, podchody, stravovací zařízení, administrativní prostory, střelnice atd.). Minimální ochranný součinitel takového úkrytu je Ko=50. Tyto stavby mají minimální možný počet otvorů v obvodovém zdivu. SPRÚ mohou být:
- zcela zapuštěné (celý úkryt je celý pod úrovní terénu),
- částečně zapuštěné (podlaha úkrytu je zapuštěná méně než 1,7 m pod úrovni terénu),
- zapuštěné (podlaha úkrytu je zapuštěná více než 1,7 m pod úrovni terénu),
- přízemní.

SPRÚ-Z mají kromě výše uvedených předpokladů, ještě další požadavky, jako např.: - obvodové konstrukce stěn a stropů musí mít plošnou hmotnost min. 1,5 t m-2, - musí zabezpečovat určitou tlakovou odolnost, při výpočtu vnějších obvodových konstrukcí se uvažuje mimořádné ekvivalentní zatížení:
- pro odkryté stěny a dveře, horizontální zatížení 25 kPa,
- pro stěny pod úrovni terénu ve styku se zeminou, horizontální zatížení 10 kPa,
- pro stropy, obvodové a vnitřní stěny, vertikální zatížení 15 kPa,
- odolnost se počítá podle mezního stavu únosnosti na mimořádnou kombinaci zatížení stálého, nahodilého, dlouhodobého a mimořádného (od tlakové vlny),
- Podle ČSN 730035 Zatížení konstrukcí pozemních staveb, ČSN 730037 Zemní a horninový tlak na stavební konstrukce.
- minimální ochranný součinitel je Ko=100.

Tyto úkryty chrání ukrývané před světelným zářením, tepelným zářením, pronikavou radiací, radioaktivním spadem a do jisté míry i před účinky tlakovými účinky zbraní hromadného účinku, né však v takové míře jako STOÚ. Stejně jako STOÚ se využívají za stavu ohrožení státu a za válečného stavu. Stálé tlakové úkryty se dále dělí na stálé protiradiační úkryty (SPRÚ) a stálé protiradiační úkryty zesílené (SPRÚ-Z).

Jejich výstavba probíhala po roce 1979 a stavěly se jako stavby s mírovým využitím s minimálním přetlakem 30 Pa. Výstavba se řídila směrnicí ministerstva obrany řady CO-6-1 příprava, projektování a výstavba protiradiačních úkrytů.

Stálé tlakově odolné úkryty (dále STOÚ) poskytují ochranu obyvatelům před světelným zářením, tepelným záření, pronikavé radiaci, radioaktivním spadem a tlakovými účinky (minimální přetlak je 50 Pa) zbraní hromadného ničení. Ochrana ukrytím v STOÚ je prováděna v době válečného ohrožení respektive za stavu ohrožení státu a za válečného stavu.

Jak již bylo řečeno, výstavba stálých úkrytů byla zahájena v padesátých letech minulého století. Výstavba neprobíhala rovnoměrně, ale byla závislá na míře potenciálního ohrožení v jednotlivých obcích. Výstavba probíhala v několika časových etapách. V letech 1955 až 1959 se stavěly STOÚ jako jednoúčelové stavby bez mírového využití podle směrnic řady CO-Stav. Rovněž v letech 1960 až 1978, kdy se stavělo podle směrnic ministerstva vnitra řady ŠCOS-Tech, se jednalo převážně o jednoúčelové stavby. Až po roce 1979 se začaly stavět úkryty i s mírovým využitím. V této době náležela civilní obrana již pod ministerstvo obrany, a výstavba se řídila jeho směrnicemi řady CO a normou ČSN 73 9001.

Jedná se o víceúčelové stavby, jako například ochranný systém metra, některé tunely (jako např. Strahovský tunel v Praze), nebo podzemní části tramvajových tratí. Ochranné účinky těchto staveb se využívají jak za válečného ohrožení tak při mimořádných událostech.

Ochranný systém metra (dále jen OSM) byl navrhován podle směrnice ministerstva vnitra řady ŠCOS-Tech-2-33 a později se řídil směrnicí ministerstva obrany CO-6-5.
OSM tvoří ražené stanice s veškerým technologickým zařízením a ražené traťové tunely. V částech, kde se nachází hloubené stanice a traťové tunely (např. trasa 2C, stanice Dejvická, stanice Smíchovské nádraží) je odolnost proti tlakové vlně nižší. Kromě těchto prostorů patří do OSM rovněž podzemní garáže u stanice Dejvická a garáže u stanice Vltavská. Do OSM nepatří celá trasa 1C, která se začala budovat podle původních projektů jako podzemní tramvaj. Dále pak do OSM nepatří všechny povrchové a nadzemní části metra. OSM chrání před:
- Účinky tlakové vlny, tlakově-plynotěsnými uzávěry u všech vstupů, traťových tunelů i technologických šachet. Ochranný systém metra je rozdělen do ochranných úseků, které mají velikost dvou až tří stanic. Tyto ochranné úseky se dají mezi sebou tlakově a plynotěsně oddě lit takže, když dojde k porušení jednoho ochranného úseku sousední OÚ zůstává funkční. Zároveň jsou vybudovány obchozy traťových uzávěrů, které oddělují jednotlivé ochranné úseky. Těmito obchozy lze převádět ukrývané z jednoho OÚ do druhého bez narušení tlakové odolnosti předělu.
- Průnikem škodlivin ze zamořeného vnějšího prostředí za použití tlakově-plynotěsných uzávěr ve všech vstupech traťových tunelech i technologických šachtách. Dodávka nezávadného vzduchu ze speciálních filtroventilačních centrál.
- Průnikem vody, použitím tlakově-plynotěsných uzávěr ve všech vstupech traťových tunelech i technologických šachtách a čerpadla k odčerpávání průsakové vody.

IÚ jsou koncipovány, tak aby v nich člověk setrval pouze po dobu nezbytně nutnou. Předpokládá se, že ohrožení, jenž si vyžádalo ukrytí obyvatelstva v IÚ, pomine maximálně během několika desítek hodin. I přesto by se ukrývaní měli připravit na nepříliš komfortní prostředí. V IÚ musí být člověk trpělivý, tolerantní a respektovat potřeby ostatních jedinců v úkrytu, jelikož v těchto mezních situacích může docházet snadno ke konflikt ů m. Vyhrocený konflikt dvou jedinců působí negativně na duševní pohodu všech ukrývaných s nimiž tito jedinci sdílí společný prostor.

IÚ by se měl vybavit přenosným radiovým přijímačem, aby bylo možné sledovat ze sdělovacích prostředků vývoj situace a adekvátně reagovat na měnící se podmínky. Ukrývané osoby by si měly do úkrytu brát jen to nejnutnější. V úkrytu se nesmí pracovat s otevřeným plamenem a kouřit. Větrání je v provozu pouze v případě, že bezprostředně nehrozí zasažení nebezpečnými látkami. Pokud k zamoření skutečně dojde, přichází na řadu prostředky individuální ochrany, jestliže nejsou k dispozici využívají se, pro osobní ochranu, improvizované prostředky pro ochranu povrchu těla a dýchacích cest (gumové rukavice, pláštěnky, holínky, roušky apod.).

V utěsněném úkrytu se dá setrvat poměrně krátkou dobu, protože dochází k úbytku dýchatelného vzduchu. Doba maximálně možného pobytu v dokonale utěsněném úkrytu se vypočítá ze vzorce.